Odvaha, disciplína, vytrvalost. Veronika Morávková je nejlepší studentkou DVC 2026

Dobrovolné vojenské cvičení není jen o fyzické kondici, disciplíně a zvládnutí náročného výcviku. Je také o odhodlání, vytrvalosti a schopnosti překonat sám sebe. A právě tyto vlastnosti během letošního DVC 2026 prokázala voj. Veronika Morávková, která se stala nejlepší studentkou kurzu.

Co pro ni bylo během výcviku nejtěžší? Kdy si sáhla na své limity a co jí pomohlo pokračovat? A změnil pro ni výcvik pohled na vojenskou službu? Zeptali jsme se jí na cestu, která vedla až k ocenění nejlepší studentky DVC 2026.

Co vás přivedlo k rozhodnutí nastoupit do dobrovolného vojenského cvičení a co jste od něj očekávala?

Přivedla mě sem určitě zvědavost a asi i chtíč dokázat si, že to dokončím. Samozřejmě rozhodující byl i faktor, že bych se ráda stala vojákem z povolání, a tedy jsem si chtěla zkusit, jestli je vojenské prostředí pro mě. Co se týče očekávání, hodně jsem se připravovala na velkou fyzickou zátěž, a i psychické vyčerpání třeba z nedostatku spánku. 

Jaké byly vaše první dojmy po nástupu do výcviku a co pro vás bylo během DVC nejtěžší?

Hned ze začátku nám všem bylo jasné, že jsme se dostali do vojenského světa. Od první chvíle najela určitá hierarchie a v první hodině od nástupu jsme už stáli v trojřadu. Samozřejmě to vyvažoval náš zatím ještě “civilní” charakter a seznamování se s novými lidmi. Nejtěžší bylo asi, když nás poprvé oblékli do těžké střelecké i s celou balistikou. Jak jsme tam stáli v pozoru a poprvé pocítili váhu vybavení a určitý diskomfort. V tu chvíli jsem si myslela, že to nedám.

V průběhu cvičení jste dosahovala výborných výsledků, například ve střelecké přípravě nebo hodu granátem. Čemu přisuzujete svůj úspěch?

Tady mi hodně pomohla dobrá příprava, kterou nám poskytli instruktoři. Hlavně u granátu jsme často trénovali, abychom si byli jisti při hodu naostro.

Která část výcviku vás nejvíce bavila a kterou dovednost si odnášíte jako nejcennější?

Asi taktika byla nejzajímavější. Ze začátku to nebylo nejlehčí, ale jakmile se do toho člověk dostal bylo to jedno z nejlepších zaměstnání. Komplexní výcvik mě také hodně bavil a myslím, že mě nejvíce posunul, co se týče vystoupení z komfortní zóny. Nejcennější, co si odnáším je vyšší úroveň trpělivosti a zachování chladné hlavy ve vypjatých a stresujících situacích.

Co vám DVC ukázalo o vás samotné? Překvapilo vás něco, čeho jste schopná dosáhnout?

Díky DVC jsem se jen přesvědčila, že mám ráda disciplínu a nějaký řád a hodně to oceňuji i v druhých. Překvapilo mě, jak daleko od komfortu dokážu jít. To že prší, já jsem mokrá a ležím ve vodě mě vlastně vůbec nerozhodilo a v celku spokojeně jsem se vyspala.

Jak důležitá byla pro vás spolupráce s ostatními cvičícími a fungování v týmu?

Upřímně to u mě hrálo asi největší roli. Co se týče kolektivu jsem hodně týmový hráč a ráda poznávám nové lidi, takže když jsme se všichni poznali a téměř hned jsme si všichni sedli, věděla jsem, že už mě nic nezastaví a s takovou podporou dokážu všechno, co budu chtít. 

Vaším cílem je jednou stát se stíhací pilotkou u vzdušných sil. Kdy se tento sen objevil a co vás na této profesi nejvíce láká?

Nad touto cestou jsem začala přemýšlet asi 3 roky zpátky, když jsem začala uvažovat nad vysokou školou. Hodně mě s tím seznámil děda, který se o letadla v armádě, a tedy o stíhačky zajímá. Armáda jako taková mě lákala asi odjakživa, určitá výzva, disciplína a úroveň mě baví a jsou to vlastnosti které vyhledávám. 

Co podle vás musí člověk splnit nebo v sobě mít, aby mohl usilovat o tak náročnou kariéru, jakou je vojenský pilot?

Stoprocentně vytrvalost a cílevědomost je důležitá. Samozřejmě i chtít se učit nové věci a být fyzicky a psychicky odolný. 

Co byste vzkázala mladým lidem, kteří o dobrovolném vojenském cvičení uvažují, ale zatím váhají?

Rozhodně to zkuste, jedná se o jedinečnou zkušenost, která vám hodně dá. Samozřejmě to není lehké a člověk se bude muset překonat, ale podpora jak od lidí z družstva, tak ze strany instruktorů je to, co vám pomůže. A všechny úspěchy jsou zasloužené a psychicky vás neskutečně nabijí. 

Jaký bude váš další krok na cestě za splněním vašeho cíle stát se vojenskou pilotkou?

Ráda bych se zúčastnila přijímaček na univerzitu obrany do Brna, na obor stíhacího pilota. Uvidíme, jak to dopadne.