Letošní uctění památky Dne veteránů

21.12.2020
Miroslava Štenclová

Každoročně si 11. listopadu připomínáme Den vetersánů jako památka všech mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za vlast a bránili hodnoty svobody a demokracie nejen u nás, ale i v zahraničí. Tento den se po celém světě uctívají ideály vlastenectví, cti a statečnosti.

V letošním roce z důvodu protipandemických opatření i tento den dostal jinou podobu. Namísto velkých pietních aktů s účastí široké veřejnosti pietní akt v Táboře probíhal v komorní atmosféře s minimem účastníků. U památníku obětí 1. světové války v parku pod Kotnovem zástupci útvarů položili kytice pro uctění památky padlých mužů a žen v obou světových válkách, ale i padlých novodobých válečných vetersánů. Příslušníci Velitelství teritoria byli zastoupeni náčelníkem štábu plukovníkem Vlastimilem Duchoněm a vrchním praporčíkem štábním praporčíkem Janem Rekem. Pietního aktu se zúčastnil i starosta města Tábor Štěpán Pavlík. Současně se u jednotlivých útvarů vyhlásil rozkaz ministra obrany.

Den vetersánů je spojen s datem ukončení 1. světové války, 11. listopadu 1918, kdy přesně v 11,00 hodin začalo platit příměří uzavřené mezi německou delegací, vedenou Matthiasem Erzbegrerem a vrchním velitelem armád spojeneckých sil, maršálem Ferdinandem Fochem. Tím skončila první světová válka.

Symbolem Dne vetersánů se stal květ vlčího máku, což má svůj původ v básni, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, a na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Svoji bolest vepsal do básně a později byl právě vlčí mák zvolen za symbol pro sbírku na pomoc válečným vetersánům a invalidům.

Báseň Johna McCrae: Na flanderských polích

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou